Kanonizace (svatořečení) v katolické církvi znamená prohlášení za svatého. V současném kanonickém právu je kanonizace posledním papežským úkonem, kterým je služebník Boží, zařazený před tím mezi blahoslavené, vepsán do seznamu svatých. Beatifikací je služebník Boží prohlášen za blahoslaveného. V dějinách církve se podoba kanonizace proměňovala a vyvíjela. Dnes je kanonizační řízení právním procesem, který se řídí závaznými předpisy,1 přičemž tato náročná procedura trvá obvykle několik let.
Každé řízení je v současnosti rozděleno na dvě části. První část probíhá v diecézi, v níž osoba pokládaná za svatou zemřela, druhá část posléze v Římě na Kongregaci pro blahořečení a svatořečení (Congregazione delle Cause dei Santi). Základním předpokladem pro zahájení procesu je pověst svatosti/mučednictví, tedy mínění, že zemřelá osoba žila svatým životem, nebo zemřela mučednickou smrtí. Kanonizační řízení nemůže být zahájeno dříve než pět let po smrti dané osoby a nemělo by být zahájeno později než za 30 let, pokud k tomu ovšem nejsou spravedlivé důvody. Iniciátorem řízení je navrhovatel a může jím být fyzická i právnická osoba, která podněcuje zahájení řízení o heroických ctnostech, nebo mučednictví zemřelé osoby. Navrhovatele zastupuje právní odborník zvaný postulátor. Postulátor musí shromáždit potřebnou dokumentaci a předložit ji místnímu biskupovi, který celou věc uváží. Diecézní biskup se poté zeptá na mínění ostatních biskupů v biskupské konferenci a dotáže se Kongregace pro blahořečení a svatořečení na postoj Apoštolského stolce. Pokud nejsou vůči zahájení kauzy námitky, uveřejní svůj úmysl zahájit šetření. Pro toto šetření je ustanoven diecézní tribunál, kterému předsedá sám biskup či biskupský delegát. V tribunálu dále působí ochránce spravedlnosti, notáři, přizvaní odborníci jako archiváři, historici či lékaři a cenzoři.
Následně jsou realizovány výslechy svědků, kteří služebníka Božího znali, nebo mohou dosvědčit, jak křesťanské ctnosti a činnost služebníka Božího hodnotili současníci. Zkoumání života a činnosti služebníka Božího je nezbytné, neboť šetření zjišťuje, zda jeho ctnosti dosáhly heroického stupně. U mučedníků je zkoumána skutečnost násilné smrti, pohnutky pronásledovatele, neboť ty musejí vycházet z nenávisti k víře či z odporu vůči mravnímu zákonu. Mučednictví je považováno za souhrn heroických ctností a není u něj vyžadován pro výslednou beatifikaci zázrak, který je nutný až pro kanonizaci.
Po ukončení diecézní části šetření jsou všechny dokumenty přeloženy do některého z jazyků užívaných v papežské kurii a odeslány do Říma. Originál akt je zapečetěn a uložen na biskupství. Ověřené kopie jsou zaslány s průvodním listem na Kongregaci pro blahořečení a svatořečení, v níž proces pokračuje.
Během římské fáze je jmenován relátor, jehož úkolem je - jak už v roce 1983 uvedl papež sv. Jan Pavel II. v apoštolské konstituci Divinus perfections Magister - důkladně prostudovat kauzy, jež jsou mu svěřeny řádným shromážděním této kongregace, pomocí postulátora nebo nějakého externího spolupracovníka zpracovat positio, které pak bude předloženo k vyhodnocení konzultorům i kardinálům a biskupům, kteří jsou členy této kongregace, dále pak písemně vypracovat upřesnění týkající se různých otázekhistorického a/nebo teologického rázu, pokud to konzultoři nebo kardinálové a biskupové, členové kongregace vyžadují, a konečně účastnit se jako odborník případného zasedání konzultorů v oblasti historie i zvláštního zasedání teoloických konzultorů. v kauze kněží Jana Buly a Václava Drboly je tímto relátorem P. Szczepan Praśkieic, OCD. Administrátorem kauzy je Mons. Karel Orlita JU.D., který byl v průběhu diecézní fáze tohoto řízení postulátorem.
Úkolem postulátora je připravit positio, v němž je kriticky a do hloubky nashromážděn veškerý důkazní materiál, sestávající z různých dokumentů a svědectví, který se týká mučednické smrti Božího služebníka, jeho heroických cností a toho, jak heroicky obětoval svůj život. Téměř všechny tyto materiály jsou plodem práce vykonané během diecézní fáze řízení. Positio se zpracovává za tím účelem, aby mohli teologičtí konzultoři i kardinálové a bikupové, kteří jsou členy Kongregace pro blahořečení a svatořečení, dosáhnout morální jistoty o mučednické smrti Božího služebníka, o jeho heroických cnostech a o tom, že opravdu obětoval svůj život. postulátor jmenovaný pro římskou fázi řízení musí přebývat v Římě, proto byl tento úkol svěřen Judr. Marii Cristině Bresciani
Positio o Božích služebnících Janu Bulovi a Václavu Drbolovi má zhruba 450 stran a sestává z Úvodu, v němž se popisuje, co všechno bylo vykonáno během diecézní fáze tohoto řízení, celá problematika je začleněna do historického a společenského kontextu a vysvětluje se zde význam této kauzy, dále pak z pasáže nazvané Informatio, která se týká života těchto dvou kněží, důkatu jejich mučednické smrti, jejich duchovního profilu a povědomí o jejich mučednické smrti, jak vyplývá z různých svědectví a dokumentů; následuje sekce Summarium Documentorum jsou shromážděny veškeré dokumentytýkající se těchto dvou Božích služebníků spolu s pohledem knih, rozhovorů a výstav z posledních let. A konečně je zde ikonografická část, kde jsou shromážděny nejduležitější fotografie dokumentujicí život těchto dvou kněží a místa s nimi spojená.
V součastnosti se kauza nachází v zavěrečne etapě zkoumání a kompletace. Již bylo dokončeno positio, aby mohlo být předloženo teologické komisi, odkud pak bude předáno shromáždění kardinálů a biskupů, kteří jsou členy Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Bude-li vyjádření jejich členů příznivé, bude o této kauze informován Svatý stolec, který pak vynese definitivní úsudek.
1) Apoštolská konstituce Divinus perfectionis Magister vydaná papežem Janem Pavlem II. 25. ledna 1983; Normy Kongregace pro záležitosti svatých Normae servandae in inquisitionibus ab Episcopis faciendis in Causis Sanctorum ze 7. února 1983. Normy Kongregace pro záležitosti svatých Sanctorum mater ze 17. května 2007, která má za cíl objasnit platné zákony a ulehčit jejich aplikaci.
