Václav Drbola a Jan Bula byli nezákonně odsouzeni k trestu smrti roku 1951 v procesu souvisejícím s případem Babice a poté popraveni. V době komunistické totality nebylo pochopitelně možné zahájit jejich beatifikační řízení. Soukromými osobami však byli tito popravení kněží již dříve považováni za mučedníky víry. Po pádu komunistického režimu byli oba občanskými justičními orgány plně rehabilitováni.
Iniciativa k zahájení beatifikačního řízení Jana Buly vzešla přímo z Biskupství brněnského. V brněnské diecézi byly uskutečněny odpovídající přípravné kroky vedoucí k zahájení šetření. Čeští a moravští biskupové vyjádřili 8. října 2003 na svém 52. plenárním zasedání jednomyslně souhlas se zahájením beatifikačního řízení kněze-mučedníka Jana Buly. Kongregace pro blahořečení a svatořečení udělila 24. ledna 2004 nihil obstat, čímž vyjádřila, že ze strany Apoštolského stolce nejsou žádné námitky. Řízení tak mohlo být zahájeno. Stalo se tak prvním zasedáním 25. března 2004 na Biskupství brněnském za přítomnosti diecézního biskupa, biskupského delegáta, ochránce spravedlnosti, postulátora a notářů.
K přípravě beatifikačního řízení Václava Drboly přistoupilo brněnské biskupství až později, když byly objeveny nové dokumenty osobní povahy vztahující se k Václavu Drbolovi. Ty podnítily zahájení šetření, které prokázalo provázanost okolností smrti obou kněží, zhodnotilo autentické rozšíření pověsti mučednictví Václava Drboly i příkladnost jeho kněžské služby. Česká biskupská konference pak na plenárním zasedání v říjnu 2010 vyjádřila souhlas se zahájením Drbolova beatifikačního řízení. Kongregace pro blahořečení a svatořečení v Římě udělila 14. dubna 2011 nihil obstat a sdělila, že nenamítá nic proti tomu, aby bylo řízení Václava Drboly připojeno k beatifikačnímu procesu Jana Buly. Brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle vydal 2. září 2011 dekret, kterým došlo ke spojení obou kauz do jednoho kanonizačního řízení služebníků Božích Václava Drboly a Jana Buly.
Do současné doby byly postupně prostudovány rozličné archivní prameny dokumentující život obou kněží. Současně byly provedeny desítky výslechů svědků a pamětníků. Je zřejmé, že studium života a okolností smrti osob popravených v 50. letech 20. století je o to obtížnější, že je nezbytné pracovat často s prameny, které obsahují mnoho nepravdivých skutečností, polopravd i vyložených lží. Je proto nutné užít v největší možné míře kritického přístupu.
Instrukce Sanctorum Mater uvádí, že pověst o znameních je mínění rozšířené mezi věřícími o milostech a přízni obdržených od Boha na přímluvu služebníka Božího. Taková znamení označujeme v běžné mluvě nejčastěji jako zázrak. U služebníků Božích, kteří zemřeli mučednickou smrtí, není pro blahořečení zázrak nutně vyžadován. Ten je nezbytný v případě, že se jedná o blahořečení na základě heroických ctností. Pro svatořečení mučedníka však již zázrak nutný je, neboť jím Bůh dosvědčuje svatost služebníka Božího, na jehož přímluvu zázrak učinil. Je tedy správné, když věřící v modlitbách prosí Boha, aby na přímluvu svých služebníků Václava Drboly a Jana Buly učinil zázrak. Dojde-li k mimořádnému vyslyšení takovýchto proseb připisovaných přímluvě Václava Drboly a Jana Buly, bude tato záležitost náležitě prošetřena dle daných postupů. Ať již se jedná o uzdravení či o jinou mimořádnou skutečnost domnělého zázraku, je vše pečlivě zkoumáno za pomoci příslušných odborníků.
