Putovní výstava Václav Drbola a Jan Bula – ryzí kněží a rudá diktatura v Československu je od začátku února 2022 na novém místě – v Rieti – Vazia, zeptali jsme se otce Damiána Škody, který je „spirituálem“ poutního domu Velehrad v Římě na několik otázek ve spojitosti s výstavou.
Někteří Vás ještě neznají, můžu poprosit o krátké představení vás a místa kde se aktuálně nacházíte?
Jsem knězem brněnské diecéze, působil jsem dříve na mnoha místech naší vlasti. Nyní působím od 1. července v poutním domě Velehrad v Římě. Hlavním důvodem tedy byla touha dokončit studium doktorátu a v živé farnosti to nebylo možné. Zde na Velehradě a to i kvůli „kovidu“, je k tomu dostatek času. Ale nejsem zde pouze na studium. V tuto chvíli jsem „spirituálem“ poutního domu. Mám na starosti duchovní záležitosti v poutním domě (denně mše svaté, jsem k dispozici ke svátosti smíření a k duchovním rozhovorům), ale také pomáhám při chodu domu na recepci při přijímání poutníků, také občas některé provázím po Římě, nebo jiné praktické věci v domě.
Otče Damiáne, výstava v italském jazyce Václav Drbola a Jan Bula Ryzí kněží a rudá diktatura v Československu, byla instalována na prvním místě u vás v Římě v poutním domě Velehrad. Co na Vás nejvíce zapůsobilo?
Z putující výstavy mám velkou radost. Mám dojem, že vernisáž u nás na Velehradě proběhla velmi pěkně. Určitě to bylo umocněno přítomností téměř všech "našich" biskupů. Myslím si, že výstava velmi dobře zachycuje jak život těchto služebníků Božích, tak také komunistické období, ale i okolnosti umučení těchto "Božích mužů". Celou výstavu jsem si s velkým zájmem pročetl přímo v italštině a měl z toho velký duchovní užitek. Věřím, že i v dalších farnostech, ve kterých bude zde v Italii tato výstava instalována, může pomoci Italům, trochu lépe pochopit, čeho je zhoubná ideologie komunismu schopna, ale na druhé straně ukázat, že právě tehdy se "rodí" opravdový svědkové víry."
Je pro vás toto téma služebníku Božích Václava Drboly a Jana Buly něčím blízké?
Už jsem o nich dříve slyšel, také jsem slyšel vyprávění o babických událostech přímo z úst otce Valeriána, jednoho ze svědků, co se v těch dnech a letech dělo. Oslovilo mě na nich, že jejich svatost vyrostla z každodenní věrnosti Kristu a službě jeho království. "Zhoubná moc" jim pouze pomohla povyrůst a dozrát ve svatosti rychleji. Zachovali si v srdci pokoj a lásku i k těm, kteří jim působili křivdu. A to je pro mě povzbuzující příklad.
Výstava je v italském jazyce, vaši hosté jsou převážně Češi, jak na výstavu reagovali?
V prosinci a lednu, bohužel u nás nebylo mnoho hostů. Způsobil to hlavně „kovid“. Takže se zde objevovali částečně i někteří italští hosté. Myslím si, že to na ně zapůsobilo. Jedna z nich, Chiara napsala o těchto mučednících a o výstavě do internetového časopisu „Nuova Europa“ velmi zajímavý článek. Na další Čecho-Italku to zapůsobilo, že výstava poputuje možná až na Sicílii, do Katánie. Také měla být výstava v Terni, tam to trochu „ztroskotalo“, protože chtěli za výstavní prostor určitý nájem.
Nyní je výstava v Rieti, pomáhal jste s převozem a instalací, bylo to náročné?
Nebylo. Rieti není od Říma daleko (asi 75 km) a v neděli dopoledne byly silnice poměrně prázdné. Také jsem si předem trochu „nacvičil“ rozložení výstavy, a tak s pomocí dalších pomocníků během 25 minut byla výstava postavena.
Proč je výstava právě v Riéti u jaké příležitosti?
V Rieti – Vazia působí „český kněz“, otec Zdeněk Kopřiva, který tady již studoval přímo za diecézi Rieti, ale pochází z Moravy, z Vysočiny a dokonce znal kněze, který působil v Babicích a také otec Zdeněk sám v 8 letech už v Babicích byl společně se sborem z rodné farnosti (jeho maminka byla členka chrámového sboru). V Rieti zrovna slavili „posvěcení kostela“, tak to velmi pěkně spojili se zahájením této výstavy, kterou mohl zahájit také přímo místní otec biskup.
Byl jste u zahájeni výstavy, co nám o tom můžete říct.
Zahájení výstavy proběhlo „jednoduše“, ale velmi pěkně. Na začátku mše svaté v blízkosti výstavy nás přivítal místní farář otec Zdeněk, také vydal před farníky osobní svědectví, které jsem již zmiňoval výše. Poté jsem trochu výstavu a mučedníky představil já a po zahájení mše svaté a na jejím závěru ještě otec biskup S. E. R. Mons. domenico Pompili výstavu zahájil a farníky povzbudil k „následování“ příkladu těchto „Božích služebníků“. Jak to také zmiňuje ve svém dopise na rozloučenou otec Jan Bula a jak je to dochováno ve spisech: „Pán Bůh vyměřil mi krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo.“ Tato slova zopakoval na začátku mše svaté otec biskup a povzbudil nás všechny, abychom nežili svůj život „nadarmo“.
Jak dlouho bude výstava v Rieti a víte kde se dále bude posouvat? Budete znovu u toho?
Výstava v Rieti – Vazia bude asi měsíc. Potom bude putovat možná do Katánie, to se ještě musí upřesnit. Potom by měla putovat, co vím do Udine a potom zpět do Říma. Nevím, zda budu u všeho, ale některé „převozy a instalování výstavy“ asi budu konat já.
Čím je toto téma důležité a proč s výstavou putovat i po Itálii?
Čím je výstava důležitá. Já vidím dvě věci. Věrnost evangeliu, Kristu a církvi, kterou měli tito služebníci Boží, to je dnes znovu potřeba a je třeba se v tom povzbuzovat. „Konzumní společnost“, ale také různé relativistické názory toto velmi rozmělňují a křesťan se potřebuje znovu povzbudit „žitým svědectvím“ a třeba i z nedávné doby. Druhá věc, kterou vnímám je „diktatura komunismu“. Dnes to není jen diktatura komunismu, která se dere dopředu pod dalšími „jemnějšími pláštíky“, ale je to i diktatura relativismu, která jde proti přirozené rodině, nebo diktatura „genderismu“, která popírá danost lidské přirozenosti samotným Bohem. Tedy znovu je zde boj proti těmto diktaturám a bude to vyžadovat statečné a věrné křesťany, kteří se nebudou bát hájit pravdu, a to i za ceny různých ústrků a možná i vězení a různých „pokut“. Tedy dnešní doba bude ještě více vyžadovat opravdové svědky Krista a evangelia v tomto tak mnohdy „zmateném světě“.
Kdy je možno výstavu vidět?
Především v době konání bohoslužeb, ale také kdykoliv, kdo bude chtít přijít, tak mu to bude určitě umožněno.
Zúčastnil jste se společného obědu s místním otcem biskupem, hovořili jste i o výstavě?
Při obědě s otcem biskupem jsme ještě společně všichni debatovali o komunismu, o různých diktaturách dnes, ale také o svědectví křesťanů v dnešním světě.
Co lidé, měli zájem o téma?
Podle reakcí, které jsem viděl, nebo s někým i mohl trochu promluvit, tak to může mnohé povzbudit, uvědomit si, že někdy „vedle nás“ a to nedaleko se děje někdy velká nespravedlnost a lidem je bráněno vyznávat svobodně svou víru.
